Nakonec si žiju svůj dětský sen

Mé jméno je Pavel a v současné době je mi 40 let. Znáte to, malý kluk se nejraději v něčem šťourá a potřebuje umět všechno spravit. Můj otec byl takový všeuměl a tak jsem se od něho učil vyměnit žárovku, nahodit elektřinu v době, kdy vypadla, vyčistit odpady. Později jsem támhle něco jsem stloukl, opravil, zajistil a byl jsem všeuměl jako on. Vždycky mne bavila řemeslná práce a nebylo pochyb, že se půjdu nějakému řemeslu naučit pořádně. Stal jsem se truhlářem a nastoupil do prosperující firmy v našem městě.

Za roky praxe jsem se vypracoval ve skutečně zručného řemeslníka a jakmile jsem se oženil s mou přítelkyní, pustil jsem se do přestavby horního patra našeho rodinného domku zcela do detailů a s minimální pomocí cizích osob. Roky plynuly, práci jsem měl jistou, ale najednou rána. Majitel bojoval s těžkou nemocí a kšeftů stále ubývalo. Nebylo možné udržet práci pro všechny dosavadní zaměstnance a já se hned ve druhé vlně propouštění ocitl mezi nezaměstnanými. Nijak jsem si nepřipouštěl možnost, že by pro šikovného pracanta nebyla žádná práce. Jenže jsem si přes dvacet let liboval na jednom místě a mezitím vyrostlo mnoho jiných truhlářů. Neměl jsem štěstí na nové místo.

A jak jsem před několika lety přemýšlel, co budu dělat dál. Rozhodl jsem se pro podnikání sám na sebe. Tak trochu mne nakopla k myšlence moje manželka, která mi stále dohazovala drobné kšefty  pro známé a zase jejich známé, kteří potřebovali opravit to a ono, udělat poličku a pak ji pověsit a tak dále. Stal se tedy ze mě oficiální hodinový manžel, čili takový Ferda Mravenec, práce všeho druhu. A musím říct, že jsem netušil, kolik práce mne čeká skoro v každé domácnosti. Mám tři roky za mnou a už jsem si dovolil zaměstnat syna a jednoho jeho kamaráda. Občas přibírám i nějakého brigádníka, abychom všechno zvládli včas a ke spokojenosti našich zákazníků.